Má cesta k dětem byla podvědomá a také klikatá. Už v dětství jsem si přála pracovat jako zdravotní sestřička. Jako dítě jsem pečovala o vše, co podle mne, mělo duši: koťátka, pejsky, papoušky, domácí a užitková zvířata. K lidem jsem nacházela cestu postupně. Většinou jsem zaujímala pozici vrby, kdy se mi nejdříve přátelé svěřovali se svými niternými pocity, starostmi a později se přidávali i lidé, téměř cizí, se kterými jsem se při různých příležitostech dala do řeči. Najednou jsem si uvědomila, že mi ten člověk otevírá své srdce. Dnes již svou přednost využívám vědomě a především jsem oporou, pomocníkem a průvodcem dětem.
Každému z nich poskytuji pocit jistoty, bezpečí, opory a pomoc, pro kterou si již samo chodí. Vidět zářivé oči spokojeného dítěte mi přináší pocit naplnění, a ten dále vkládám do jeho dalšího rozvoje.
Montessori pedagogika mi zcela učarovala především tím, že děti vede, nikoli k slepému plnění příkazů autorit, ale hlavně k osobnostnímu růstu, schopnosti poznávat sám sebe, pracovat s informacemi a přirozeně nalézat své místo ve společnosti.
Pracovala jsem jako recepční v Luhačovicích ve wellness hotelu Rezidence Ambra a.s., později na rezervačním oddělení. Po narození syna jsem se plně oddala práci s dětmi.
Vystudovala jsem VOŠ sociální pedagogiku v Ostravě, pracovala s dětmi ve vyloučené lokalitě a nyní se chci věnovat studiu na vysoké škole v oboru Speciální pedagogika – logopedie.
Když věřím v dítě, dítě věří ve mne.